Od konce 19. století jsou obrázky andělů strážných populárními motivy obrazů na stěnu. Anděl strážný se tak stává důležitým uměleckým motivem. V pozdější vzniká celá řada plastik, sošek a soch, jejichž popularita přetrvává do současnosti. Tyto umělecké předměty se stávají součástí našeho domova, ale i oblíbenou dekorací náhrobků či dokonce zahrad.
Podle Německého institutu zkoumajícího veřejné mínění Forsa bylo v roce 2005 zjištěno, že cca dvě třetiny němců věří na anděly strážné. Jelikož byla v Českých zemích víra do značné míry v druhé polovině dvacátého století potlačena, zjištěné procento by bylo jistě nižší. Na druhou stranu mnoho Čechů skrytě na anděly věří. Psycholog a religionista Sebastian Murken v tom vidí „důkaz o touze po osobním opatrování“. Skutečnost, že v anděly věří více lidí, než v boha, vypovídá podle teoložky Christy A.Thiel o tom, že je anděl pro člověka „lépe uchopitelný“. Ve studii o německých katolících vzniklé v institutu Sinus byla zjištěna silná víra v anděla strážného a spiritismus u lidí, kteří se charakterizovali jako spíše odvrácené od církve, konzumní materialisty a hédonisty.
V rámci katolické církve se věří na anděly strážné, ačkoli tito nejsou obsahovým středem víry. Existenci anděla strážného potvrzuje v teologické rovině Matouš (18,10): Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí natvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. (překlad z Bible kralické).
Z tohoto se dovozu, že má každý člověk jednoho takového anděla strážného. Liturgické uctívání andělů strážných se rozšířilo v 15. a 16. století spolu s uctíváním Archanděla Michaela. Archanděl je v Židovství považován za ochránce a orodovníka národa Izraelitů, nemocné, obchodníky, námořníky a vojáky. Roku 1670 ustanovil papež Klement X svátek anděla strážného pro celou církev na 2. října.
Vycházejíce z takovýchto výroků historie víry, dala pobožnost církve vzniknout představě, že bůh věnoval každému jednomu věřícímu anděla strážného. Toto přesvědčení víry se též drží Ježíšových slov, které pronesl k dětem: „Vaši andělé v nebi stojí stále tváří v tvář mému nebeskému otci“ (Mt 18,10). Tento výrok také vyjadřuje, že viditelný svět má neviditelnou hlubokou dimenzi, a že každý jeden člověk včetně malých dětí, má z boží vůle nezměrnou hodnotu. Andělé strážní nám jsou pomocníky a zárukou toho, že naše naděje a touha nevyjdou naprázdno, že je pro nás nebe otevřené.
V římské víře se osobním duchům ochráncům říkali Genius, v řecké mytologii Diamon a v nordické mytologii Fylgjen. Vedle křesťanství znají koncept andělů strážných i ostatní abrahámovská náboženství (Islám a Židovství). V budhismu jsou uctívání Bódhisattvavové, kteří navzdory dosaženému osvícení pomáhají hledajícím. Andělé hrají též podstatnou roli v Antroposofii odvozené od Ezoteriky. Podle představy rakouského filosofa Rudolfa Steinera má každý člověk svého osobního anděla, který jej vede v souladu s jeho osudem.
Andělé strážní | Sochy andělů | Sošky andělů | Sochy a sošky andělů